Články

Příběhy Hříšnic

Nepravosti ve svých činech si lidé uvědomují od nepaměti, ale jako hříchy jsou popsány až v bibli a v  mýtech. Vůbec první provinění proti Božímu slovu bylo příčinou vyhnání z ráje, byť zůstává nejisté, zda požití ovoce ze stromu poznání byl skutečně hřích. Z 243 biblických zmínek se slovo hřích objevuje poprvé již v knize Genesis [4.7] v Hospodinových slovech ke Kainovi:  „Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve [tvých] dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ A pak ještě čtyřikrát. Naposledy je zde hřích provázen výzvou k odpuštění [50.17]. Ovládnout vlastní hříchy a dojít odpuštění však není dáno každému.

[1]    Novozákonní hříšnice z trojdílného Massenetova oratoria Marie-Magdeleine očekává u studny před magdalskou branou toho, jenž jí slíbil, že znovu přijde: Ježíše. Na rozdíl od ostatních prodejných žen zde Maří Magdalena – Méryen – v árii „O mes soeurs“ zavrhuje svůj dosavadní život. Je plna výčitek a touží po očistné naději na Boží milost. V dalším ději se s Ježíšem setká a s pokorou jej přijme ve svém příbytku. V závěrečném díle po Ježíšově ukřižování je v ohromení přítomna Ježíšovu zázračnému zmrtvýchvstání.

[2]    V Saint-Saënsově velké opeře Samson et Dalila vláká filištínská kněžka Dalila do svého domu starozákonního izraelského hrdinu Samsona, který Filištíny pokořil. Chce vyzvědět tajemství jeho síly. Samson bezelstně vyzná Dalile své zaujetí pro její krásu a Dalila v árii „Mon coeur s'ouvre a ta voix“ Samsona vtáhne ještě hlouběji do svých zákeřných svodů: předstírá, že otevírá srdce jako květ v ranním slunci a vynucuje si na Samsonovi slib věrnosti. Samsona tím obměkčí, ale vzápětí zradí: je oslepen a spoután okovy.

[3]    Filištíni pak – v téže opeře – oslavují svůj vítězný den divokým „Bacchanale“. Po smyslném, bezuzdném tanci přivedou Samsona, který, ač v poutech, svou silou strhne sloupy chrámu, v jehož troskách všichni zahynou.

[4]    Hlavní postava Massenetovy opery podle Flaubertovy novely Hérodiade, choť biblického krále Heroda, žárlí na svou dceru Salome pro její svůdnost a krásu. Herodias nenávidí i proroka Jana Křtitele, kterého Salome obdivuje. S úmyslem co nejvíce svou dceru pokořit žádá Herodias po Herodovi, aby dal proroka popravit. V árii „Ne me refuse pas“ se Herodovi vemlouvá, zneužívá vlastní svůdnosti a je si jista, že tím dosáhne svého.

[5]    Ve Stravinského operním oratoriu Oedipus Rex se Sofoklovým dějem z antických řeckých Théb vystupuje také Jokasta, vdova po zavražděném králi. V árii „Nonn' erubescite, reges“ odmítá uvěřit věštbě. V temných úšklebcích se dávné předpovědi posmívá, neboť neví, jak krutě byla věštba pravdivá: že Jokastin vlastní syn Oidipus – aniž tušil – zavraždil svého otce a pojal za choť svou vlastní matku. Tragédie je neodvratná. Oidipus se sám oslepí, aby přijal úděl vyhnance s nejčernějšími výčitkami, a Jokasta spáchá sebevraždu.

[6]    Antická kouzelnice, hlavní postava Cherubiniho operního dramatu Medea podle Euripida, dopomohla řeckému hrdinovi Jásonovi získat zlaté rouno. Když však Jásonovi porodila dva syny, Jásona odlákala jiná žena, dcera korintského krále. Medea za to Jásona proklela a úskokem zabila jeho milenku. Nyní dál ztrácí vládu nad svými smysly: rozhodla se zabít své a Jásonovy děti. V árii „Del fiero duol che il cor mi frange“ prosí před hrůzným činem bohy o utišení děsivých úmyslů, aby jí dali sílu dětem neublížit. Prosí však marně. Svůj zrůdný úmysl dokoná.

[7]    Ve Wagnerově zpracování germánské podoby mýtu o rytíři svatého grálu Parsifalovi vystupuje záhadná dívka Kundry. Z dálav přivezla hojivý lék, ale podlehla zloduchu Klingsorovi a sdílí jeho zlovolný záměr zničit Parsifala hříšnými svody. V árii „Ich sah´ das Kind“ se Kundry přibližuje k Parsifalovi vyprávěním vzpomínky na jeho matku. Pod smyšlenou záminkou Parsifala políbí, ale svého nedosáhne: Parsifal naopak z opojení procitne a nabude moci konat zázraky. Kundry projde pokáním a přijme křest.

[8]    Straussova Salome tančí na výzvu krále Heroda po jeho slibu, že jí splní jakékoli přání. Ve velké scéně „Tance sedmi závojů“ Salome postupně odhodí všech sedm roušek, které halí její vyzývavou krásu. Svůj sedmidílný tanec vystupňuje až do extáze. Když tím Heroda pro sebe zcela uchvátí, vyžádá si od něho na stříbrné míse hlavu uvězněného proroka Jochanaana – Jana Křtitele.

[9]    Mykénská antická královna Klytaimnestra, v opeře Elektra téhož skladatele, podlehla milenci a zavraždila svého manžela – Elektřina otce – krále Agamemnona. V každé nové noci ji pronásledují výčitky. V rozhovoru s Elektrou „Ich habe keine guten Nächte“ přiznává, že ji mučí noční přízraky, že by raději nežila. Nemoci se jí však vyhýbají. Netuší ještě, že se brzy vrátí její syn Orestés, který smrt svého otce pomstí: Klytaimnestra i její milenec zahynou touže sekyrou, kterou ona vraždila.

[10]    Do třetice se vrací příběh biblické Salomé v rozměrné „Závěrečné scéně“, kterou z téže Wildeovy literární předlohy jako Strauss zhudebnil jen o málo dříve skladatel Antoine Mariotte. Salome, krásná dcera Herodiady a nevlastní dcera krále Heroda si ve zvrácené touze vyvzdorovala hlavu proroka Jochanaana – Jana Křtitele. Ve snovém opojení prorokovu useknutou hlavu oslovuje. Herodes je zhnusen. Salome políbí prorokovy mrtvé rty a stihne ji za to zasloužený trest. Herodes rozkáže Salome zabít.