Media

8. série, 14. epizoda: M. Dejdar, J. Jiráň, Dagmar Pecková, M. Eretová, L. Neumannová, J. Lehečka

Dagmar Pecková měří 158 centimetrů, na hlavě má ježka a v hrdle poklad. Předchází ji nepřesná pověst svéhlavé a umanuté „operní divy“, která přišla o hlas a vrátila se (ne)pokorně ze světa domů, kde dál boří zaběhnutá tabu.

Letos v březnu zemřelý americký scenárista a dramatik Terrence McNally napsal v roce 1995 hru Mistrovská lekce, v níž světová sopranistka Maria Callasová během veřejné mistrovské lekce adeptům operního zpěvu odhaluje své životní krize i svět operního umění. V české premiéře hry v roce 1997 v pražské Viole ztvárnila Marii Callasovou Eliška Balzerová.

Žena, která se považuje za Evropanku, proměňuje tóny v emoce, které v hudbě intuitivně cítí. Říká, že opera není jen o předvádění hlasu a pěvecké techniky, ale také o duši interpreta. Dagmar Pecková loni ukončila svou hvězdnou operní kariéru, ale jede dál naplno – jako interpretka písní klasiků nebo třeba jako činoherní představitelka Marie Callas.

Přišla o řidičák, ale odvahu říkat, co si myslí, neztratila. Energická operní pěvkyně Dagmar Pecková tvrdí, že za Havla ji lidé měli radši a že její bývalí partneři byli pro ni stejným omylem jako pro Mariu Callas řecký loďař Aristoteles Onassis. Největší operní divu minulého století umí pochopit, a proto ji zkoušky v mladoboleslavském divadle, kde ji má ztvárnit, tak baví.

„Normálnost je vydlážděná cesta: Je to pohodlné po ní chodit, ale nerostou na ní žádné květy.“ – citát Vincenta van Gogha si mezzosopranistka, operní pěvkyně Dagmar Pecková dala na své sítě.

Pomalu a bez velkého humbuku se mezzosopranistka Dagmar Pecková stahuje ze světa velké opery. Jak sama říká: “Nečekat, až vás někdo sundá z jeviště. Sundat se sama.” Se zpíváním ale nekončí. Konečně má prý čas na písňový repertoár, jenž jí byl vždy blízký, na nové hudební žánry nebo na činohru. A také na hudební festival Zlatá Pecka, jehož třetí ročník začíná tuto neděli v Chrudimi.

Prodaná nevěsta, Čtvero ročních období, Carmen – skvostné věci, ale v muzice je stále mnoho dalších neobjevených. Poukazuje na to mezzosopranistka Dagmar Pecková, podle které kulturní dědictví je potřeba neustále pěstovat. „Zdá se mi, že to zachází do kolejí, kde by to být nemělo,“ říká Pecková, která se chytá na další ročník festivalu Zlatá Pecka v Chrudimi.

Proč ji hodnocení ostatních stále ještě rozčiluje? Jaká je, když se nikdo nedívá, a kdo je, když se dívá do zrcadla? Co si počala s ohořelou duší? Moderuje Šárka Maixnerová.

Zářivá hvězda nejen naší operní scény, Dagmar Pecková, obdržela v roce 1999 za roli v Bizetově Carmen, inscenované na scéně Národního divadla, Cenu Thálie v oboru opera. A jako by jí energická role Carmen byla předurčena – v roce 2015 vydala ve vydavatelství Supraphon album Hříšnice s áriemi osudových hrdinek, jako jsou Máří Magdalena, Herodiada, Dalila, Médea, Elektra či Salomé. Mezi její nejvýznamnější nahrávky patří CD s písněmi Gustava Mahlera a s áriemi Wolfganga Amadea Mozarta.